15.10.2007
Učit se, učit se, učit
se,
tak to
jsou slova,
která jsme slýchali od svých učitelů a
profesorů, kteří se odvolávali na jednoho
bezvýznamného ruského myslitele,
který si vystřelil z celého světa
(prostřednictvím lodi zvané Aurora) a
následky
jsou patrné dodnes.
Nicméně,
tato myšlenka
má své hluboké opodstatnění
a já se
jí snažím řídit celý svůj
dosavadní
život.
Proto se touto cestou omlouvám všem,
kteří jste
(nejen) v tomto týdnu
marně bušili na dveře našeho ZV a
kterým jsem
nezvedal drážní telefon. Dovolte
mi vysvětlení. Jelikož jsem ve funkci předsedy
naší ZO teprve od počátku tohoto
roku, mým hlavním předsevzetím a
zároveň
osobním úkolem je to, že se budu co
možná nejvíce sebevzdělávat
v oblastech,
které jsou pro moji funkci nezbytné.
Jedná se nejen o Zákoník
práce, Podnikovou
kolektivní smlouvu, Sociální fond,
Zásady hospodaření ZO, ale i například
o
bezpečnost práce a spoustu dalších
předpisů a vyhlášek, které
s tím
úzce souvisí. Toto mé
snažení má
jediný
cíl. Chci vás co nejlépe zastupovat
v problémech pracovně
právních, ale i
všech jiných, pokud to bude
v mých
silách a mé kompetenci. Prostě si
musím
být jistý v kramflecích a
nechci se nechat
opít rohlíkem.
Z tohoto
důvodu
jsem se tento týden, od pondělí do
pátku,
zúčastnil semináře uvolněných a
částečně uvolněných funkcionářů ZO v
Kořenově.
Letos jsem tam byl již podruhé,
ale každé školení mě dalo něco, co
jsem si mohl
odnést a použít ve své
další
práci pro naši ZO.
Rád
bych vám alespoň
rámcově nastínil průběh semináře
z mého pohledu. Na rozdíl od jara, kdy
jsme do Kořenova vyrazili společně s Jirkou Rachunkem a
sdíleli jsme
společný apartmán, nyní jsem byl
ubytovaný
s Mírou z našeho
skorojmenovce Veselí nad Lužnicí a
s Martinem
z Krnova. Na tyto dva
chlapce budu ještě hodně dlouho vzpomínat jenom
v tom nejlepším. Seminář
započal oficiálním ustanovením Hujera,
který hlídá
dodržování
přestávek. Stala
se jím paní Hujerová, neboli
nesmírně
milá a sympatická Evička z Nymburka.
Z její úst zněla i
legendární věta
„Pane učiteli, už je čas“, jako
oznámení o výhře v loterii.
Poté jsme
začali naostro a každý den se od půl
deváté do dvaceti hodin snažili pochytit co
nejvíc. Nebudu vás unavovat
přehledy probíraných témat a
oblastí. Za
všechny chci jen vzpomenout vystoupení
Zdeňka Görnera, který, dle společného
názoru,
dostal prostoru jen velmi málo
(školil nás asi hoďku a půl). Přitom oblast
hospodaření ZO je pro nás stěžejní.
Já jsem jeho přednášku,
která na jaro
trvala, s přestávkou na oběd, asi
čtyři hoďky, již absolvoval a přesto jsem si odnesl i nové
poznatky. Nepřál
bych vám však vidět reakce některých
mých
kolegů, když začal mluvit o daňovém
přiznání ZO, rozpočtu,
zásadách
hospodaření apod. Někteří se začali nepřirozeně
potit, jiným vstávali hrůzou všechny
chloupky na
těle a korunu tomu dal kolega
z Chebu. Po jeho povzdechu : „Hospodářku
asi
propustí a já dostanu pět let
natvrdo“ (pak to opravil na pět a půl) nebylo nikomu do
smíchu. Ale my, co jsme
se školili již na jaro, jsme se jen usmívali.
Nejen že
naše ZO má zodpovědnou a
nesmírně fundovanou hospodářku, ale tyto věci si
velmi
pečlivě hlídáme. Neboť
to opravdu není sranda.
Takže
tímto bych
zakončil své vyprávění,
které jsem chtěl v podstatě pojmout jako omluvu za
to, že mě občas, v mé úřední
hodiny, nemůžete zastihnout.
Jožka Matůšů